Don Quijote a jedno pozoruhodné nakladatelství

Cervantes_mNedávno nakladatelství Condaghes, sídlící v Cagliari na Sardinii, upozornilo na internetu krátkým, ale výstižným klipem na svůj nový titul, překlad románu Max Havelaar od Multatuliho. Jde o nový záslužný počin tohoto vydavatele původní sardské tvorby i titulů překladových. Nejde však o jeho počin poslední.

Na sardský jazyk a literaturu jsme českého čtenáře upozornili už v časopisu Host 2014/2, pro který jsme také přeložili úryvky ze tří sardských románů (příslušné pasáže vybralo sardské nakladatelství a nevylučuji, že českého čtenáře by více upoutaly úryvky jiné); text tohoto příspěvku jsme později uveřejnili na svých webových stránkách.

Nakladatelství Condaghes hraje v kulturním životě dnešní Sardinie mimořádně významnou úlohu. Vydává knihy jak italsky, tak sardsky, přičemž pokud jde o nářečně silně roztříštěnou sardštinu, snaží se co nejvíce přispívat k formování jednotného spisovného jazyka, aniž potlačuje některé regionální prvky projevující se v jazyce jednotlivých autorů. Je to činnost o to náročnější, že celé nakladatelství provozují pouze dva lidé.

Značný význam pro snahy o prosazení jednotného spisovného jazyka (tzv. LSC, Limba sarda comuna) má právě vydávání překladů ze světové literatury. O těch jsme se zmiňovali už ve svém příspěvku v časopisu Host. Na tomto místě bychom rádi připomněli alespoň obrazem dva překlady starší, totiž Kafkovu Proměnu a Goethovo Utrpení mladého Werthera, a vzdali hold jednomu z nejvýznamnějších titulů v Condaghes vydaných.
xxxxxxxxxxxxx

J. W. Goethe, Utrpení mladého Werthera, sardský překl. Manuela Mereu, Casteddu, Condaghes 2011

J. W. Goethe, Utrpení mladého Werthera, sardský překl. Manuela Mereu, Casteddu, Condaghes 2011

F. Kafka, Proměna, sardský překl. Manuela Mereu, Casteddu, Condaghes 2013

F. Kafka, Proměna, sardský překl. Manuela Mereu, Casteddu, Condaghes 2013

xxxxxxxxxxxxxxxxx

K posledním vydavatelským počinům nakladatelství Condaghes patří sardský překlad Cervantesova Dona Quijota. Pokud by čtenáře zajímalo, jak tento starobylý románský jazyk zní, následuje kratší pasáž z kapitoly VIII. (Poznámka pro romanisty: tvary ddos a ddis jsou poplatné jižnímu, campidanskému nářečí, na severu Sardinie se říká los a lis.)

A custu puntu aiant bidu trinta o baranta molinos a bentu chi ddoe sunt in cuddu sartu, e comente don Chisciote ddos aiat bidos aiat naradu a s’iscudieri: – Sa ventura est ghiende sas cosas nostras mègius de cantu aìamus pòdidu disigiare, ca bides in ie, amigu Sancho Panza, trinta, o pagu de prus gigantes malos chi penso de gherare, e de ddis leare a totus sa vida, e cun sos restos issoro amus a cumintzare a nos arrichire; ca custa est gherra giusta, e est unu servìtziu mannu de Deus a nde leare custa raighina mala dae sa fatze de sa terra.
– Ite gigantes? – aiat naradu Sancho Panza.

– Sos chi bides in ie – aiat rispostu su mere – cun sos bratzos longos, chi calicunu ddos solet tènnere de belle duas legas.
– Mirade, su mere – aiat rispostu Sancho – chi sos chi si bident in ie non sunt gigantes, sunt molinos a bentu, e su chi parent sos bratzos sunt palas, chi ddas mòliat su bentu e faghent andare sa mola.

(Miguel de Cervantes, Don Chisciote de sa Màntzia, přel. Giovanni Muroni, Casteddu, Condaghes 2013–2014)

(Takto zní citovaná pasáž česky ve starším překladu Václava Černého:)

Vtom spatřili třicet nebo čtyřicet větrných mlýnů, které jsou na té rovině, a don Quijote, uviděv je, řekl svému zbrojnoši: „Štěstí řídí naši věc lépe, než jsme si dovedli přáti. Neboť hleď, příteli Sancho Panzo, tamto se ukazuje třicet nebo ještě o trochu více ohromných obrů, s nimiž míním zápasit a všechny je pobít a jejich kořistí počne naše bohatství. A bude to spravedlivý boj a velká zásluha před Bohem odstranit takové býlí s tváře země.“ „Jací obři?“ řekl Sancho Panza. „Tamhle je vidíš,“ odvětil jeho pán; „ti s těmi dlouhými rameny, někteří je mívají skoro na dvě míle.“ „Jen se podívejte, milosti,“ odpověděl Sancho, „vždyť to nejsou obři, ale větrné mlýny, a to, co se podobá ramenům, jsou křídla, která točí mlýnským kamenem, věje-li vítr.“

(Miguel de Cervantes, Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha, přel. Václav Černý, Praha, Nakladatelství Rudolfa Kmocha 1947, s. 72)

Advertisements
This entry was posted in Jazyk, Literatura, Překlady a překladatel and tagged , , , , , . Bookmark the permalink.