Sardský jazyk a literatura na ČRo Vltava

a_ballu_tango_antoni_arca_ebookDo třetice (a na delší dobu asi naposled) si na této stránce připomeneme středomořský ostrov Sardinii a jeho starobylý jazyk, který na první pohled tolik připomíná latinu. V neděli 21. června ve 21.00 v rámci pořadu Schůzky s literaturou nabídne ČRo Vltava svým posluchačům několik ukázek ze současné sardské prózy a také rozhovor s překladatelem, jenž poskytne zájemcům základní informace o sardštině, o současné knižní produkci v tomto jazyce a zejména o knihách, z nichž byly texty pro tento pořad vybrány.

Jde o dva romány, o nichž se český čtenář dozvěděl už z loňského druhého čísla časopisu Host, avšak s tím, že tentokrát úryvky vybral po přečtení obou zmíněných děl sám překladatel, zatímco texty uveřejněné časopisecky vybral nakladatel na Sardinii. Jde o dva romány, které představují do jisté míry dva protipóly moderní sardské prózy: zatímco Nanni Falconi nezapře bytostné sepětí s tradičním světem minulých generací Sardů, Antoni Arca, (i) sardsky píšící Katalánec z města Alghero, ve víru kratších scén – čerpajících z jeho katalánsky psaných divadelních her – zavádí čtenáře na navzájem velmi vzdálená místa: na Sardinii, do Katalánska, do Kalifornie a vlastně i do Argentiny.

A nač se mohou posluchači těšit? Román Nanniho Falconiho Skrýš (nebo možná příhodněji Doupě; v německém překladu se kniha nazývá Prokletí Orioli) lze s trochou nadsázky přirovnat k dnes už klasickému dílu latinskoamerické literatury Sto roků samoty. Autor líčí osudy několika generací Sardů, kteří však v samotě své horské vsi nezůstali, ale už dávno odešli do jiné osady, a to v důsledku neblahých událostí, o kterých už nikdo nic určitého neví. Vypravěč příběhu náhodným posluchačům líčí, jak v mládí zabloudil v horách a narazil na osamělého starce. Ten ho seznámil s tragickým příběhem rodné vsi, s rodinným dramatem, které přivodilo zkázu celé osady. Vypravěč nakonec dojde až do prokletých končin Orioli; v jeho podání to zní bezmála jako bájná výprava do jiného světa: 

Když jsem byl ještě chlapík k světu, a ne starý dědek jak dnes, došel jsem až do Orioli, té zapadlé vsi, doupěte našich předků. (…) Ty chvíle, co jsem tam strávil, mi v paměti neutkvěly. Vzpomínám si jen, že jsem se ocitl v pekle a že všem těm houštinám, co jich tam rostlo, se hrubě příčilo, že mě vidí, pranic jim nebylo po chuti, že jsem tam vůbec přišel – pokud se dá o houštinách takhle mluvit. Jako by té divočině vadil i pouhý můj dech. Bůhví, co mě tam v neznámu čekalo.
Čím dál víc se mi zdálo, že jsem tu někdy už byl. Ubíral jsem se místy, kam jsem v životě nevkročil, a říkal si: „Ale tady jsem přece už byl!“ Žasl jsem, jak jasně a přesně si vzpomínám – jenže na co, když jsem tam určitě jaktěživ nebyl? Možná mě trápila vysoká horečka a v hlavě mi rejdili ďábelští skřítci, jak se to stávalo za starých časů. A najednou, jako když zažehneš svítilnu ve tmě, se mi vybavilo to jméno a já si pomyslel: „Orioli. Jsem na půdě Orioli.“ 

Procházel jsem bájnou končinou.

Antoni Arca k románu Ve víru tanga zas čerpá látku ze současnosti a není mu nikterak zatěžko překročit hranice rodného ostrova. Naopak, dálky jako by ho lákaly. Ze skutečného víru navzájem zdánlivě nesouvisejících výjevů vyvstává na stránkách knihy předivo netušených souvislostí a najevo vycházejí pravdy, které budí tu rozpaky, tu odpor a jindy zas narazí na lhostejnost. Něco tu zůstane skryto a mnohé je nakonec jinak. Místo okřídleného „vše souvisí se vším jako by nám autor mezi řádky sděloval, že všichni jsou spjati se všemi.

Závěrem připomeňme, že vysílání ČRo Vltava můžeme sledovat živě na internetu, stačí na této stránce vpravo nahoře kliknout na možnost “Živé vysílání”.


Anotace Českého rozhlasu
o pořadu uvádí toto:
Literární Sardinie. Povídání o sardském jazyku a literatuře provázené ukázkami z děl současných sardských autorů. Pořad připravil Dominik Mačas. Účinkuje překladatel Jindřich Vacek. Režie Miroslav Buriánek. (Plzeň)

Advertisements
This entry was posted in Jazyk, Kultura a společnost, Literatura, Překlady a překladatel, Česká média. Bookmark the permalink.